Veliký národe veliké země, země síly, země svobody, národe absolutního morálního vedení. Vydrželi jsme devět dní temnoty, devět dní zla. To je třikrát více, než temnota a zlo očekávaly. Odpověděli jsme na invazi, jak nejlépe jsme mohli v době největšího nebezpečí. Odpověděli jsme hrdinstvím, solidaritou, vzájemnou pomocí. Odpověděli jsme po našem, jako Ukrajinci. Aby si to dějiny Evropy pamatovaly navždy. Budou o tom vyprávět dětem a ukazovat to svým vnoučatům.
Celý kontinent bude znát město Charkiv, město Černihiv, město Sumy, město Volnovacha, město Mariupol, město Mykolajiv a mnoho dalších našich krásných měst. Živých měst. Měst, které vydržely nejhorší invazi od druhé světové války. Záměrně o tom mluvím, jako o hotovém faktu. Vydrželi jsme, bez ohledu na to, jaká byla momentální situace.
Strategicky je vše jasné. Ukrajinci jsou sjednoceni od Užhorodu po Charkiv, od Kyjeva po Cherson. Ukrajinci vyhání nepřítele od Kyjeva, drtí je za Ochtyrku, trestají za Hostomel, mstí se za Cherson. Náš Cherson, ukrajinský Cherson, kterého se dnes snažili pokořit, ale nepodařilo se, nedokázali to. Ukrajinci ukázali, co jsou zač. Nenechali se vtáhnout do laciné frašky s almužnou namísto pomoci. S propagandou namísto pravdy. Ruští propagandisté si mysleli, že naši lidé jsou jako oni. Teď ale zjistili, že obyvatelé Chersonu jsou hrdí. Respektují sebe a respektují Ukrajinu.
Chápu, jak těžké je to rozhodnutí, postavit se během okupace ozbrojeným nepřátelům. Rozumím, co je to za riziko. Ale vidím, jak naši lidé odmítají hrát podle pravidel okupantů. Jak naši lidé zůstávají Ukrajinci, jak zůstávají věrni našemu státu i když byli dočasně vrhnuti do temnoty. Pokud budou mít ruští politici oči, uvidí, co je Ukrajina, co je naše svoboda.
Okupanti si mysleli, že mohou Ukrajince odpojit od televize, odpojit naše možnosti komunikace. Že nám mohou vzít naše zásoby, že mohou vypnout elektřinu a teplo. Mysleli si, že to Ukrajince donutí podřídit se. Ale i když nás připravíte o kyslík, zhluboka se nadechneme a řekneme: “Vypadni z naší země.” I v úplné tmě vidíme pravdu a budeme bojovat, dokud se nám nezatmí před očima. Protože jsme bojovníci světla a dnes nikdo na zemi nebude moci říci, že to je pouhý patos. Devátý den války mnozí z nás vzpomínají na ty, kteří už bohužel nejsou mezi námi. Věčná památka všem, kteří padli za Ukrajinu.
Bohužel se dnes zdá, že je čas připomenout si i něco jiného. Záruky a sliby bezpečnosti, odhodlání spojenectví, hodnoty, které jsou pro některé, zdá se mi, mrtvé. Dnes se konal summit NATO. Slabý summit. Zmatený summit. Summit, který ukázal, že ne každý považuje boj za svobodu Evropy za cíl číslo jedna. Všechny rozvědky NATO jsou si dobře vědomy plánů nepřítele. Potvrdili také, že Rusko chce v ofenzivě pokračovat. Co se zrovna děje? Devět dní vidíme krutou válku. Ničí naše města, ostřelují naše lidi, naše děti, obytné čtvrti, kostely, školy. Zničí vše, co zajišťuje normální život, lidský život. Chtějí v tom pokračovat.
NATO vědělo, že hrozí nové útoky a ztráty, a přesto se vědomě rozhodlo nebe nad Ukrajinou neuzavřít. Myslíme, že samy země NATO si vytvořily narativ, že uzavření nebe nad Ukrajinou vyvolá přímou ruskou agresi proti NATO. To je sebeklam slabých a nejistých. A to přesto, že máte mocnější zbraně než my. Máte pamatovat na lidi, na lidskost. Co jste si během toho setkání mysleli? Všichni lidé, kteří od toho dne zemřou, zemřou také kvůli vám. Kvůli vaší slabosti, kvůli vaší nejednotnosti. Vše, na co se dnes Aliance smohla, bylo nabídnou Ukrajině 50 tun dieselového paliva. Asi proto, abychom mohli spálit Budapešťské memorandum, aby lépe hořelo. Ale to pro nás shořelo v palbě ruských jednotek. Takové NATO jste chtěli? Takovou Alianci jste vybudovali?
Vedení Aliance dnes dalo zelenou k dalšímu bombardování ukrajinských měst a vesnic a odmítlo ustanovit bezletovou zónu. Mohli jste uzavřít nebe, ale… Ale… Nevím, koho můžete chránit a jestli můžete chránit své země, své spojence.
Za litry paliva nemůžete vykoupit litry naší krve prolité za naši společnou Evropu, za naši společnou svobodu, za naši společnou budoucnost. Nicméně jsem vděčný i našim přátelům. NATO se skládá z mnoha zemí, i z našich přátel, partnerů, většinou silných partnerů. Ti, kteří našemu státu pomáhají, bez ohledu na nějaká rozhodnutí. A to od prvního dne invaze až po, jsem přesvědčen, vítězství. A proto se necítíme sami. Pokračujeme v boji, budeme bránit náš stát, osvobodíme naši zemi díky našim hrdinům.
Dnes jsem udělil řády a medaile 76 ukrajinským hrdinům za osobní odvahu a obětavost pro naši ochranu. Bohužel 37 z nich jsem musel udělit posmrtě. Titul Hrdina Ukrajiny jsem udělil generálporučíku Oleksandru Oleksijevyči Pavljukovi, veliteli Spojených operačních sil. Vojenskou hodnost brigádního generála jsem udělil plukovníku Volodymyru Vasylijevyči Švorakovi, zástupci velitele Operačního velitelství „Východ“ Pozemního vojska Ozbrojených sil Ukrajiny. Vojenskou hodnost brigádního generála spravedlnosti jsem udělil plukovníku spravedlnosti Serhiji Mykolajevyči Melnykovi, řediteli Vojenského právního institutu Národní univerzity práv Jaroslava Moudrého. Vojenskou hodnost brigádního generála jsem udělil plukovníku Artemu Jevhenovyči Bohomolovi, zástupci velitele Operačního velitelství „Západ“. Vojenskou hodnost generála jsem udělil vrchnímu veliteli Valeriji Fedorovyči Zalužnému, vrchnímu veliteli ozbrojených sil Ukrajiny. Sláva Ukrajině!
